ALŽÍRSKO

Datum vzniku: 19. březen 1962

Stručná historie chronologicky:

Země má bohatou historii, která sahá až do doby před naším letopočtem.

Starověká historie sahá až do dob antického Řecka a Říma. V 7. století zde vznikla arabská říše, která se v průběhu 16. století stala součástí osmanské říše.

Francouzi začali v 19. století postupně obsazovat území dnešního Alžírska a v roce 1830 se stalo francouzskou kolonií. Následovalo násilné potlačování povstání a rozsáhlé využívání domorodých obyvatel jako otroků.

V roce 1962 získalo Alžírsko nezávislost po osmileté válce, kterou vedli Alžířané proti Francouzům. Nová vláda se zaměřila na budování socialistického státu a na rozvoj země.

V 90. letech 20. století však Alžírsko čelilo vlně násilí a terorismu, kdy se islámské extremistické skupiny snažily zvrátit vládu. Konflikt si vyžádal více než 100 000 obětí.

V roce 1999 se prezidentem Alžírska stal Abdelaziz Bouteflika, který zemi vedl až do roku 2019. Jeho vláda byla kritizována za korupci a nedostatečnou reakci na sociální a ekonomické problémy.

V roce 2019 došlo k rozsáhlým protestům proti vládě a Bouteflikovi, což vedlo k jeho odstoupení. V současné době je Alžírsko řízeno přechodnou vládou.

Celkově tedy Alžírsko prošlo rozmanitou historií, kdy muselo čelit mnoha výzvám a konfliktům, ale stále zůstává důležitou zemí v Africe a ve světě.

 

Mezinárodní zkratka: DZ

 

Měna: Alžírský dinár (DZD)

Každý dinár je dělen na 100 centimů. Alžírský dinár byl zaveden v roce 1964 jako náhrada francouzského franku, který byl používán během francouzské koloniální éry. Od té doby bylo vydáno několik verzí dináru, a to včetně bankovek v hodnotách 100, 200, 500, 1000, 2000 a 5000 dinárů a mincí v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 dinárů.

 

Internetová doména: .dz

 

Telefonní předvolba: +213

 

Časové pásmo: GMT  +1

 

Geografie:

Alžírsko je největší zemí v Africe a nachází se na severozápadě kontinentu. Hraničí s Marokem na západě,  Mauritánií, Mali a Nigerem na jihu, Libyí na východě a Tuniskem na severovýchodě. Na severu zemi omývá Středozemní moře, které má na alžírském pobřeží délku přibližně 1 200 km.

Země je převážně hornatá, nachází se zde několik horských řetězců, včetně pohoří Atlas, které se táhne východním směrem. Na jihu  se rozkládá Sahara, největší poušť na světě.

 

Nejvyšší vrchol: Tahat 3003 m n.m.

Vrchol Tahat se nachází v pohoří Ahaggar v jižní části Alžírska, poblíž města Tamanrasset.  Pohoří Ahaggar je oblast s množstvím skalnatých útvarů, roklí a kaňonů, které se táhnou v pouštní krajině Sahary. Vzhledem k odlehlé poloze a pouštnímu charakteru oblasti je nutné mít pro výstup na Tahat vhodné vybavení a zkušenosti s pohybem v horském terénu.

 

Podnebí:

Alžírsko má různorodé klimatické podmínky, od suchého a horkého podnebí v pouštních oblastech až po vlhké a mírné klima na severu země. Nejvíce srážek spadne v období od října do května. Vláda se snaží bojovat proti suchu a nedostatku vody v zemi, a to prostřednictvím vodohospodářských projektů a rozvoje zavlažovacích systémů.

 

Fauna a flora:

Saharský lev je poddruh lva, který obývá pouštní oblasti v jižním Alžírsku. Gazela dorcas  je běžná v pouštních oblastech Alžírska a je dobře přizpůsobená extrémním podmínkám pouště.

Arabský oryx, který byl považován za vyhynulého ve volné přírodě, byl úspěšně reintrodukován do pouštních oblastí. Pštros dvouprstý obývá pouštní oblasti a stepi v jižním Alžírsku.

Různé druhy hadů a ještěrek, včetně kobercových hadů a varanů. Acacia raddiana je typická pro suché pouštní oblasti a stepi v Alžírsku.

Euforbie jsou sukulentní rostliny, které jsou dobře přizpůsobené suchým a horkým podmínkám pouště. Olivovníky jsou běžné na pobřeží Středozemního moře.

 

Zemědělství:

Alžírsko produkuje různé plodiny, včetně obilovin, zeleniny, ovoce a olivovníků. Obilniny, jako je pšenice a ječmen, jsou základními potravinami v alžírské stravě.

Je jedním z největších světových producentů olivového oleje. Olivovníky se pěstují převážně na pobřeží Středozemního moře.

Datlovníky jsou důležitou plodinou v pouštních oblastech a jsou odsud exportovány do celého světa.

Produkce vína a hroznového moštu je také významnou částí zemědělského průmyslu.

Chov dobytka a ovcí je rozšířený na venkově. Maso a mléko z těchto zvířat jsou důležitou součástí alžírské stravy.

Různé plodiny a zelenina, jako jsou rajčata, brambory, citrusové plody a další, jsou pěstovány pro domácí spotřebu i pro export.

 

Těžba surovin:

Alžírsko má bohaté přírodní zdroje, včetně nerostných surovin. Mezi nejvýznamnější patří ropa, lithium, zlato, diamanty, zemní plyn, fosfáty, železná ruda a měď.

Těžba ropy a zemního plynu jsou nejdůležitější průmyslová odvětví Alžírska a představují hlavní zdroj příjmů zahraničního obchodu země. Země je jeden z největších producentů ropy v Africe a řadí se mezi deset největších světových výrobců zemního plynu. Země je také členem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC).

Fosfáty se těží v oblasti západního pobřeží. Železná ruda v pohoří Atlas a okolí města Tébessa.

 

Průmysl:

Alžírsko má rozvinutý chemický průmysl, který vyrábí hnojiva, petrochemické výrobky, plasty a další chemikálie.

Rozvoj infrastruktury a stavebnictví se v Alžírsku v posledních letech stal významným odvětvím. Země investuje do výstavby silnic, železnic, přístavů, letišť a dalších infrastrukturních projektů.

Má rostoucí automobilový průmysl. Několik mezinárodních automobilových společností zde postavilo továrny na montáž a výrobu automobilů. Výroba potravin, jako je mouka, cukr, oleje, mléčné výrobky a nápoje, hraje důležitou roli v alžírské ekonomice.

Textilní a oděvní průmysl vyrábí oblečení, textilie a obuv pro domácí trh i na vývoz.

 

Služby a další oblasti ekonomiky: cestovní ruch, doprava

 

Přírodní a historické zajímavosti: Batna, Alžír, Djemila, Ghardaia, Hoggar, údolí Mzab, poušť Sahara a oázy, národní park Tassili N´Ajjer.

Alžírsko má mnoho přírodního a kulturního bohatství, které láká turisty z celého světa.

Mezi nejvýznamnější turistické atrakce v Alžírsku patří pohoří Atlas, Saharská poušť, národní park Tassili n’Ajjer, archeologické památky včetně města Timgad, města Constantine a mnoho dalších. Nabízí krásné pláže a možnosti k vodním sportům v blízkosti Středozemního moře.

 

Waterparky:

 

Státní zřízení: poloprezidentská lidově demokratická republika

Prezident je hlavou státu a zároveň i vrchním velitelem ozbrojených sil. Prezidenta volí občané přímou volbou na pětileté období. V Alžírsku platí víceúrovňový volební systém a parlament má pravomoci v oblastech jako jsou legislativa a kontrola vlády.

Vláda Alžírska je tvořena premiérem a ministry, kteří jsou jmenováni prezidentem. Alžírsko má také rozvinutý systém regionální správy, který se skládá z 48 departementů (wilaya) a městských obvodů (baladia). Každý departement je řízen guvernérem, kterého jmenuje prezident. Městské obvody jsou řízeny starosty.

Nezávislý soudní systém se skládá z civilních a trestních soudů a nejvyššího soudu.

 

Hlavní město: Alžír

Nachází se v severní části země na pobřeží Středozemního moře. S více než třemi miliony obyvatel je Alžír největším městem v zemi a centrem politického, hospodářského a kulturního života.

Město Alžír má dlouhou historii, která sahá až do 10. století. Během středověku byl Alžír důležitým obchodním centrem a přístavem pro obchodníky z celého Středomoří. V průběhu let bylo město ovládáno mnoha různými mocnostmi, včetně Římanů, Byzantské říše, Arabů, Osmanů a Francouzů.

 

Rozloha: 2 381 740 km2

 

Počet obyvatel: 44 700 000 (2022)

Většina populace žije v pobřežních regionech, především v hlavním městě Alžíru a dalších velkých městech, jako je Oran a Constantine.

Obyvatelé Alžírska jsou převážně Arabové, kteří tvoří asi 80 % populace. Dále zde žijí Berbeři, kteří tvoří asi 15 % populace. Kromě těchto dvou hlavních etnických skupin se v Alžírsku nacházejí také menší komunity evropského původu, zejména Francouzi a Španělé, stejně jako menší počty přistěhovalců z jiných afrických a arabských zemí.

Většina obyvatel Alžírska vyznává islám, který je oficiálním náboženstvím země. Zbytek populace se dělí mezi menší komunity křesťanů a Židů.

Arabština je hlavním oficiálním jazykem v Alžírsku a používá se v administrativě, vzdělávání a veřejných institucích. Berberština je také oficiálním jazykem v Alžírsku a získala toto postavení v důsledku revoluce v roce 2016.

 

Památky UNESCO: 7

 

  1. Casbah v Alžíru (1982) – Starobylá část města Alžíru s mnoha historickými budovami a památkami.
  2. Tassili n’Ajjer (1982) – Oblast horských skalních útvarů a pouštní krajiny, které jsou důležitým místem s významnými skalními malbami a kresbami.
  3. Timgad (1982) – Římské město založené v roce 100 n. l. se zachovalými ruinami mnoha veřejných budov a domů.
  4. M’Zab (1982) – Síť starobylých opevněných měst ve střední Saharské poušti s jedinečnou architekturou a urbanistickým plánováním.
  5. Tipasa (1982) – Starobylé římské město a přístav na pobřeží Středozemního moře s pozůstatky chrámů, divadel a dalších staveb.
  6. Tichoumrit n’Ath Yenni (1982) – Pohřebiště dolmenů, které jsou významným příkladem neolitického odkazu v regionu.
  7. Djémila (1982) – Římské město s mnoha dochovanými budovami a monumenty, včetně chrámů, divadel a triumfálních oblouků.

 

Národní parky: 9

 

  1. Národní park Tassili n’Ajjer
  2. Národní park Belezma
  3. Národní park Tlemcen
  4. Národní park Chréa
  5. Národní park Djurdjura
  6. Národní park El Kala
  7. Národní park Gouraya
  8. Národní park Theniet El Had
  9. Národní park Ahaggar