ALBÁNIE

Datum vzniku: 28. listopadu 1912

Stručné dějiny chronologicky:

1478-1912: Osmanská říše vládne Albánii.

1912: Albánie vyhlásila nezávislost.

1914-1918: Albánie se zapojila do první světové války na straně Dohody.

1925-1939: Albánie byla pod vedením diktátora Ahmada Zogua.

1939-1944: Albánie byla okupována Itálií během druhé světové války.

1944-1985: Albánie byla pod komunistickým režimem vedeným Enverem Hodžou.

1991: Demokratické volby vedou ke změně režimu v Albánii.

1997: Albánie zažila krizi, která zahrnovala ekonomickou krizi a občanskou válku.

2009: Albánie se stala oficiálním kandidátem Evropské unie.

2020: Albánie je stále mimo Evropskou unii a čelí výzvám, jako je korupce a kriminalita.

 

Mezinárodní zkratka: AL

 

Měna: albánský lek  (ALL)

V roce 1926 byl zaveden první albánský lek a v roce 1965 byla provedena měnová reforma, která odstranila předchozí měny, jako například tureckou liru a italskou liru. Od té doby je lek jedinou měnou Albánie. Lek je dnes dostupný v bankovkách v hodnotách 200, 500, 1000, 2000, 5000, 10 000 a 20 000. V mincích je pak v hodnotách 1, 5, 10, 20 a 50 leků.

 

Internetová doména: .al

 

Telefonní předvolba: +355

 

Časové pásmo: + 1 GMT

 

Geografie:

Albánie se nachází na západním Balkáně. Sousedí na jihu s Řeckem, na severu s Černou Horou, na východě s Kosovem a Severní Makedonií. Na západní části pobřeží Albánie je Jaderské moře a na jihozápadní Jónské moře. Krajina je převážně hornatá a zalesněná. Najdeme zde také mnoho řek, vodopádů a jezer.

Nejvyšší vrchol: Velký Korab 2764 m n.m.

Hora se nachází na hranici mezi Albánií a Severní Makedonií a dosahuje výšky 2764 metrů nad mořem. Hora je pojmenována podle Korabského pohoří, které se rozkládá na hranici mezi oběma zeměmi.

Výstup na Velký Korab je oblíbenou aktivitou pro horolezce a turisty. Nejtěžší cesta na vrchol vede ze severu, od albánského města Dibër, a trvá asi 5-6 hodin. Na vrcholu se nachází kovový kříž, který byl umístěn v roce 2001.

Z vrcholu vidíme nádherné výhledy na okolní krajinu, včetně pohoří, jezer a řek. Vzhledem k tomu, že se nachází na hranici mezi Albánií a Severní Makedonií, je možné vystoupat na vrchol ze strany obou zemí.

 

Podnebí:

Albánie má středomořské podnebí, což znamená, že má mírné zimy a horká léta. Průměrná teplota v lednu je kolem 7 °C a v červenci kolem 24 °C. V náhorních oblastech se v zimě mohou vyskytovat silné sněhové srážky a v létě jsou tyto oblasti oblíbeným místem pro turisty a horolezce. Albánie má ročně přibližně 2 400 slunečných hodin, což je výrazně více než většina evropských zemí. Pobřežní oblasti jsou obvykle větrnější než vnitrozemí a v létě může být velmi horko. Srážky jsou nejvyšší v zimě a na jaře a nejnižší v létě, což znamená, že v létě může být občasná vodní krize. Albánie má příjemné klima, které ji dělá atraktivní pro turisty po celý rok.

 

Fauna a flora:

Mezi charakteristické druhy flóry patří borovice alepská, duby, buky, jedle a jalovce. Významným druhem je také modřín a vyskytuje se v některých horských oblastech země. Albánie má také bohatou květenu, zahrnující orchideje, lilie, krokusy a další květiny.

Do fauny můžeme zařadit různé savce, jako jsou vlci, rysi, divocké prasata, srnci a jeleni. Také se zde vyskytují medvědi hnědí, kteří jsou chráněným druhem. Významným druhem je i ohrožená balkánská koza. U pobřeží můžete spatřit také delfíny a karety obecné.

V oblastech s vodou najdete většinou ryby jako siveny, lososy, pstruhy, candáty a cejni. Albánie také poskytuje útočiště pro mnoho druhů ptáků, jako jsou orli, sokoli, kormoráni a pelikáni.

 

Zemědělství:

Albánie má příznivé klimatické podmínky a přírodní zdroje pro rozvoj zemědělství, jako jsou vhodné půdy, dostatek slunečního světla a voda.

Hlavními plodinami jsou pšenice, kukuřice, ječmen, rýže, luštěniny, brambory a zelenina. Albánie je také významným producentem ovoce, jako jsou jablka, hrušky, broskve, meruňky, hrozny a olivy. Pěstuje se také tabák a cukrová řepa.

Chov dobytka je dalším významným odvětvím zemědělství v Albánii. Kromě skotu se chovají také ovce, kozy a prasata. Rybolov je důležitým zdrojem potravin a zaměstnání, především na pobřeží Jaderského moře.

 

Těžba surovin:

Albánie má bohaté zásoby nerostných surovin, včetně ropy, zemního plynu, uhlí, železné rudy, chromu, mědi, niklu, zinku, bauxitu a jiných kovů. Nicméně, v důsledku nedostatečné investice do těžebního průmyslu a nízkých cen na světových trzích, se těžba nerostných surovin v Albánii postupně snížila.

Nejdůležitější těžební oblastí v Albánii je horské pásmo Trepča, kde se těží zejména chrom a nikl. Další významné oblasti jsou Elbasan, Kukës a Devoll, kde se těží uhlí, měď, zinek a bauxit.

Mimo nerostné suroviny, Albánie produkuje také dřevo a zemědělské produkty.

 

Průmysl:

Průmysl Albánie je převážně založen na těžbě. Albánie je také významným producentem energie, s výrobou elektřiny z vodních a tepelných zdrojů. V Albánii se vyrábějí také potraviny a nápoje, textilie, obuv, stavební materiály a elektronické vybavení.

Albánie má také velký potenciál v oblasti turismu. Turistický průmysl přináší Albánii mnoho příjmů a je považován za klíčový faktor pro hospodářský růst země.

 

Služby a další oblasti ekonomiky: cestovní ruch, námořní doprava

 

Přírodní a historické zajímavosti:

Mezi nejzajímavější místa v Albanii patří například antické památky v Butrintu, jezera Komani, Skadarské a Ohrid, město Berat, řeka Osum nebo také masív Korab

Albánie nabízí návštěvníkům bohaté kulturní a historické dědictví, nádhernou přírodu a atraktivní pláže.

Jaderské pobřeží nabízí nádherné pláže s tyrkysovou vodou a písečné duny, což je ideální pro návštěvníky, kteří hledají letní dovolenou na slunci. Albánie má také mnoho malebných horských oblastí, které lákají turisty na pěší túry a horskou turistiku. V těchto oblastech se nacházejí řada malebných horských vesnic s tradičními domečky a historickými památkami.

Kromě toho můžete navštívit města jako Tirana, Krujë, Berat a Gjirokastra, které jsou plné historických památek, muzeí, restaurací a obchodů s místními výrobky.

 

Státní zřízení: parlamentní republika

Albánie je parlamentní republikou s demokratickým zřízením. Prezident je hlavou státu a zastupuje Albánii v zahraničí, avšak jeho role je především ceremoniální a symbolická. Skutečná výkonná moc je v rukou vlády a premiéra.

Zákonodárnou moc v Albánii má jednokomorový parlament, známý jako Národní shromáždění (Kuvendi i Shqipërisë), který má 140 členů volených na čtyřleté období. Parlament má pravomoc přijímat a měnit zákony, schvalovat rozpočet a jmenovat vládu.

Vláda Albánie je vedená premiérem, který je jmenován prezidentem a schválen parlamentem. Vláda má výkonnou moc a odpovídá za řízení země, včetně hospodářské politiky, obrany a zahraniční politiky.

Albánie je rozdělena do 12 krajů, každý s vlastním krajem guvernéra, a také do 61 obcí. Starostové a obecní rady jsou voleni občany na lokální úrovni.

Albánie je také členem OSN, NATO, OBSE, WTO, OIC a také Rady Evropy.

 

Hlavní město:

Tirana je hlavní město Albánie a zároveň největší město země. Nachází se v západní části Albánie, v údolí mezi pohořím Dajti a pobřežím Jaderského moře. Město má rozlohu 1 110 km² a žije zde přibližně 900 000 obyvatel.

Ve městě můžeme vidět plno historických památek, muzeí, galerií a parků. Mezi nejvýznamnější památky patří Národní historické muzeum Albánie, Národní umělecké muzeum, Etnografický muzeum a Bunk’Art, muzeum v podzemí bývalých bunkrů.

Tirana je také známá pro svou živou kulturu a noční život. Město má mnoho restaurací, barů a klubů, které jsou otevřeny pozdě do noci. Hlavním náměstím města je Náměstí Skanderbega, kde se nachází socha albánského národního hrdiny Skanderbega.

 

Rozloha: 28 748 km2

 

Počet obyvatel: 2 846 000  (2022)

Více než 60 % obyvatel žije ve městech.

Albánci jsou hlavním etnickým obyvatelstvem, tvořícím asi 82 % populace. Zbylých 18 % populace jsou především řečtí Albánci, Makedonci a Romové.

Většina obyvatelstva je Albánské pravoslavné církve nebo muslimského vyznání. Kromě toho existuje menší počet křesťanů a osob, které se hlásí k ateismu.

Albánie se v posledních letech potýká s emigrací, především mladých lidí, kteří hledají lepší pracovní a životní podmínky v zahraničí. Přibližně 1,5 milionu Albánců žije v zahraničí, především v Itálii a Řecku. V důsledku toho se Albánie potýká s demografickými výzvami a snižujícím se počtem obyvatelstva.

 

Památky UNESCO: 4

  1. Starověké město Butrint (1992) – Archeologická oblast zahrnující pozůstatky římského a byzantského města.
  2. Historické centrum měst Berat a Gjirokastra (2005) – Starobylé města s křivolakými uličkami, mešitami a kostely.
  3. Chráněná oblast Ohridského jezera (1979) – Ohridské jezero se nachází na hranici mezi Albánií a Severní Makedonií. Toto jezero a jeho okolí jsou unikátní pro své biologické, historické a kulturní hodnoty.
  4. Prastaré a pralesní bukové pralesy Karpat a dalších regionů Evropy (2007) – Chráněné oblasti zahrnující bukové lesy, které jsou až 150 let staré a mají vysoký podíl pralesů.

 

Národní parky: 15

  1. Národní park Butrint
  2. Národní park Dajti
  3. Národní park Divjaka-Karavasta
  4. Národní park Lura
  5. Národní park Llogara
  6. Národní park Prespa
  7. Národní park Thethi
  8. Národní park Tomorr
  9. Národní park Valbona
  10. Národní park Hotova-Dangelli
  11. Národní park Drenova
  12. Národní park Qafë Shtama
  13. Národní park Zall-Gjocaj
  14. Národní park Shebenik-Jabllanicë
  15. Národní park Karaburun-Sazan
Svět na dlani eu